Lidé se velmi rádi považují za inteligentní a nezávislé bytosti, které dovedou myslet samy za sebe. Podle mnohých je to jedna z věcí, které nás odlišují od ostatních živočichů. Ukazuje se však, že tomu tak ani zdaleka není. Ve skutečnosti v nás, aniž bychom si to uvědomovali, přetrvávají v podstatě stejné instinkty, jaké známe u ostatních sociálních druhů. A jedním z hlavních projevů je to, jak snadno podléháme tlakům okolí.
Samozřejmě se najde mnoho lidí, kteří namítnou, že tomu tak není, neboť oni nekoukají na to, co si o nich ostatní myslí. A je to možná i pravda, avšak takových, u kterých tomu tak skutečně je, je opravdu nepatrný zlomek z celkového množství. Naprosté většině z nás ve větší či menší míře záleží na tom, co si o nás okolí myslí, ať už se jedná o sousedy či o ostatní členy rodiny. I proto by prakticky nikdo z nás nešel například do divadla v teplákách – ne proto, že by nebyly pohodlné, nýbrž proto, že máme strach, co by si o nás ostatní mysleli.
Bohužel se ukazuje, že tento trend není tak neškodný, jak by se mohlo zdát. Ve skutečnosti ve správných podmínkách může tímto způsobem být téměř jakýkoliv člověk přinucen v podstatě téměř k čemukoliv. Stačí jen, aby skutečně věřil, že je to pro danou společnost normální a že by byl vystaven posměchu, kdyby to neudělal. A je pravdou, že toho využívají nejen marketingoví profesionálové v reklamách, ale například také politici.
Je tedy dobré podívat se na to, proč se vlastně necháme tak snadno ovlivnit, když tolik oslavujeme individualitu. Je to proto, že jsme, jak již bylo řečeno, sociální živočichové. A jako takoví, aniž si to uvědomujeme, chceme být přijati do „tlupy“, tedy určité skupiny lidí. Vyloučení je něco, co je pro nás takřka nemyslitelné. A tak jsme ochotni udělat téměř vše, abychom se ostatním přizpůsobili a zapadli. Zda je to v pořádku, je otázka. Z psychologického hlediska jde však o velmi důležitou potřebu, kterou rozhodně nelze ignorovat.