Lidé se velmi rádi považujà za inteligentnà a nezávislé bytosti, které dovedou myslet samy za sebe. Podle mnohých je to jedna z vÄ›cÃ, které nás odliÅ¡ujà od ostatnÃch živoÄichů. Ukazuje se vÅ¡ak, že tomu tak ani zdaleka nenÃ. Ve skuteÄnosti v nás, aniž bychom si to uvÄ›domovali, pÅ™etrvávajà v podstatÄ› stejné instinkty, jaké známe u ostatnÃch sociálnÃch druhů. A jednÃm z hlavnÃch projevů je to, jak snadno podléháme tlakům okolÃ.
Â
Â
SamozÅ™ejmÄ› se najde mnoho lidÃ, kteřà namÃtnou, že tomu tak nenÃ, neboÅ¥ oni nekoukajà na to, co si o nich ostatnà myslÃ. A je to možná i pravda, avÅ¡ak takových, u kterých tomu tak skuteÄnÄ› je, je opravdu nepatrný zlomek z celkového množstvÃ. Naprosté vÄ›tÅ¡inÄ› z nás ve vÄ›tÅ¡Ã Äi menÅ¡Ã mÃÅ™e záležà na tom, co si o nás okolà myslÃ, aÅ¥ už se jedná o sousedy Äi o ostatnà Äleny rodiny. I proto by prakticky nikdo z nás neÅ¡el napÅ™Ãklad do divadla v teplákách – ne proto, že by nebyly pohodlné, nýbrž proto, že máme strach, co by si o nás ostatnà mysleli.
Â
Bohužel se ukazuje, že tento trend nenà tak neÅ¡kodný, jak by se mohlo zdát. Ve skuteÄnosti ve správných podmÃnkách může tÃmto způsobem být téměř jakýkoliv ÄlovÄ›k pÅ™inucen v podstatÄ› téměř k Äemukoliv. StaÄà jen, aby skuteÄnÄ› věřil, že je to pro danou spoleÄnost normálnà a že by byl vystaven posmÄ›chu, kdyby to neudÄ›lal. A je pravdou, že toho využÃvajà nejen marketingovà profesionálové v reklamách, ale napÅ™Ãklad také politici.
Â
Â
Je tedy dobré podÃvat se na to, proÄ se vlastnÄ› necháme tak snadno ovlivnit, když tolik oslavujeme individualitu. Je to proto, že jsme, jak již bylo Å™eÄeno, sociálnà živoÄichové. A jako takovÃ, aniž si to uvÄ›domujeme, chceme být pÅ™ijati do „tlupy“, tedy urÄité skupiny lidÃ. VylouÄenà je nÄ›co, co je pro nás takÅ™ka nemyslitelné. A tak jsme ochotni udÄ›lat téměř vÅ¡e, abychom se ostatnÃm pÅ™izpůsobili a zapadli. Zda je to v pořádku, je otázka. Z psychologického hlediska jde vÅ¡ak o velmi důležitou potÅ™ebu, kterou rozhodnÄ› nelze ignorovat.