Dopravní nehoda může potkat každého z nás. Mnohdy nemusíme ani být jejími přímými účastníky, pouze být na daném místě ve chvíli, kdy se stane. Jen málokdo však ví, že pokud se skutečně staneme svědky něčeho takového, zákon nám ukládá jasnou povinnost, co bychom měli dělat.
V první řadě je to zjištění zdravotního stavu všech účastníků, samozřejmě s ohledem na naši bezpečnost. Jsou při vědomí? Mohou mluvit? Jak moc krvácí? Jaký je rozsah zranění? V případě potřeby pak poskytneme první pomoc v takovém rozsahu, jaký je v našich schopnostech.
Jakmile víme alespoň přibližně, jak na tom účastníci nehody jsou, je potřeba zavolat pomoc. V tomto případě bychom měli volat jak záchranku, tak policii i hasiče, neboť u vážnějších nehod budou potřeba všichni tři.
Operátorovi je pak potřeba sdělit přesné místo nehody, počet a zdravotní stav účastníků, zda neuniká nějaké kapalina či některé z aut nehoří, a následně postupovat podle jeho pokynů, dokud nepřijedou záchranné složky a případ si nepřevezmou. Jistě, může to být značně stresující, avšak je to něco, co nám ukládá zákon.
Problém může nastat, pokud je svědků více. Každý z nich totiž předpokládá, že záchranné složky zavolal ten druhý, zvláště pokud jich je hodně. Většinou to však znamená, že je nezavolá nikdo. Proto i když si myslíme, že někdo jiný je už určitě volal, stejně bychom měli zavolat také. To nejhorší, co se nám může stát, je to, že řeknou, že již o oné nehodě informaci dostali.
Zde je potřeba říci, že neposkytnutí první pomoci může mít zákonné důsledky. Jedná se totiž o trestný čin, alespoň tedy v našem zákoníku. Pokud tedy narazíme na dopravní nehodu, měli bychom konat svou povinnost, pokud jasně nevidíme, že se toho již ujal někdo jiný.
Jistě, pro mnoho z nás to může být poměrně nepříjemné. Ne každý například snese pohled na krev. Avšak naše jednání v tomto případě může buď zachránit, nebo zmařit život, a to bychom měli mít na mysli především.