Už od pradávných dob byla naše společnost, ve které žijeme rozdělena. A to hlavně na bohaté elitáře a na ty, kteří tyto elitáře živí. A tak to šlo po staletí dál a dál. A nikdo z nás obyčejných lidí jsme tento proces nedokázali změnit. Ani jsme to netušili, že v nějakých omezeních vůbec žijeme. Ale bohužel je to tak. Naše společnost se smířila s tím, že žijeme ve světě, kde zhruba jedno procento mocných ovládá zbytek. A tak poslušně plníme jejich pravidla a příkazy. Ale proč bychom měli? Měli bychom si v první řadě uvědomit, že nejsme něčí majetek. Že jsme svrchované a originální bytosti, které nepodléhají vůbec nikomu.
A měli bychom také zapomenout na věci jako jsou: strach, manipulace, vina a další. A nahradili jsme to jinými věcmi jako jsou: láska, vděčnost, radost, pochopení, soucit, sounáležitost a spolupráce. Protože není důležité ždímání a ovládání lidí. A neměli bychom se hnát za ničím, co není v životě opravdu důležité. Protože když se zamyslíme, dojde nám, že když nebudou mít mocní možnost nás ovládat nezůstane jim vůbec nic. Stačí si jen uvědomit co jev životě opravdu důležité. A zapnout svůj vlastní rozum a intuici. A tím se řídit. Není možné, abychom tyto pravidla změnili ze dne na den.
A nemůžeme stále dokola bojovat s mocnými, protože takový boj se ani vyhrát nedá. Ale buďme k sobě upřímní a snažme se žít čestné životy. Protože politici, prezidentové a vysoce postavení lidé nás budou ždímat navždycky. Anebo do té doby, kdy se definitivně nerozhodneme to změnit. A pokud tedy už někdo vede takto přízemní život, kdy je nedůležitější v z lidí ždímat vše co se dá. Nikdy mu nemůže takovýto životní styl stačit. Vždycky mu bude něco chybět, a to hlavně láska. A taky navždy takového člověka bude trápit jeho těžké svědomí a ego. Někdy nestačí ždímat lidi Fahd. Ždímat lidi totiž není cesta.