Možná to mnohé lidi překvapí, ale neshody mezi různými generacemi zde byly vždy. A čím jsou si věkově vzdálenější, tím méně si rozumějí. Doklady o tom máme již z antického Řecka. I zde si lidé stěžovali na „linou, poživačnou mládež“. Nejedná se tedy o nějaký nový fenomén. Pravdou však je, že v posledních několika letech nabírá na síle více, než kdy jindy. Asi není potřeba zmiňovat, že si lidé z různých věkových kategorií nemohou téměř přijít na jméno. Mladí si o starých lidech myslí, že jsou zahleděni do minulosti a nerozumí dnešnímu světu, o zastaralých, nemoderních názorech ani nemluvě.
Naproti tomu staří lidé si často zoufají, jak jsou ti mladí líní a neochotní pracovat, a jak rychle žijí, aniž by u čehokoliv déle vydrželi. O tom, že si neváží starých zkušeností, které nasbírali, ani nemluvě. Otázkou však je, co za tímto fenoménem stojí. Odpověď je, že se jedná o přirozený vývoj společnosti. Zatímco mladí jsou plní nových nápadů a s nadšením zkouší stále nové věci, starší generace by měla působit jako jakási brzdná síla a zabránit jim, aby ve svém nadšení zašli až příliš daleko. Bohužel, v dnešní společnosti to ani zdaleka nefunguje.
Jedním z hlavních důvodů není ani tak politika, i když je pravdou, že se mnozí politici snaží tyto „generační nůžky“ ještě více rozevřít, aby tak získali z dané skupiny více voličů tím, že je sjednotí proti jednomu problému. Prvotní příčinou je zde současný skutečně překotný vývoj, hlavně technologický.
Koneckonců stačí se jen zamyslet, jak vypadaly například mobilní telefony před deseti či dvaceti lety. Staří lidé se tomuto tempu již těžko přizpůsobují (i když i zde samozřejmě existují výjimky), což jim jen přidává na frustraci. Nerozumí svým vnoučatům, neboť mnohdy ani netuší, o čem to vlastně mluví, což je pro obě strany značně frustrující.
Bohužel, neexistuje zde žádné rychlé a snadné řešení. Jedině vést babičky a dědečky pomalými krůčky k pochopení moderní techniky a mladé zase k tomu, že jejich prarodiče novinky tak rychle nechápou. A to není nijak jednoduché.