Pořídíte-li si krycí solární plachtu na bazén, získáte společníka velmi spolehlivého, který vykonává důležitou práci. Možná vám připadá tato docela obyčejná fólie s bublinkami jako něco doplňkového, co sice pomáhá, ale ne tak zásadním způsobem, a že se lze i bez fólie docela dobře obejít. Toto tvrzení může podpořit fakt, že máte-li bazén instalovaný v horské chatě, daleko od civilizace, ve velmi čistém prostředí „klimatických lázní“, a navíc daleko od stromů a rostlin, které by mohly znečistit bazén listím, větvičkami či pylem, není natolik nutné neustále zakrývat vodní hladinu.
V zásadě je to pravda, protože plachta sice brání spadu prachu, průmyslovému i přírodnímu znečištění, ale někde vysoko v horách je to vcelku zanedbatelný jev. Možná jste ale zapomněli na docela obyčejný koloběh vody v přírodě, jemuž se nevyhne žádná vodní nádrž, tedy ani váš bazén. Každý den se z jakékoli vodní plochy tekoucí či stojaté vody vypaří z jednoho čtverečního metru přibližně, v závislosti na teplotě a vlhkosti vzduchu, 5 litrů vody. Budete-li mít na zahradě nebo v interiéru bazén o rozměrech 10 x 5 metrů, v němž se dá dobře plavat, každý den se z něj vypaří zhruba 250 litrů vody, které musíte do nádrže dopustit, například z vodovodního řadu.
Budete-li bazén provozovat půl roku v každé sezóně po dobu 15 let, což odpovídá životnosti solární krycí plachty, za tu dobu se z nádrže vypaří neuvěřitelných 675 kubíků vody a přepočítáte-li to na peníze na vodném a stočném (např. 150 Kč za kubík), dostanete se na hodnotu přes sto tisíc korun. Nebylo by tedy rozumnější bazén zakrývat plachtou? U takto velkých bazénů jde o velmi vysoké částky za dopuštěnou vodu, u menších bazénů je suma pochopitelně nižší, ale i tak jde o peníze vysloveně vyhozené oknem. Platit za vypařenou vodu je hotový nesmysl a vašich sto tisíc korun by bylo rozumnější investovat jinam.